Jedna z nádherných disciplín westernu, nazývaná též Trail riding nebo westernový parkur, má za úkol nasimulovat práci honáků na rančích a ve volné přírodě. Jde o projetí trasy nejméně šesti překážek, z nichž tři jsou povinné a tři volitelné. V této disciplíně se kůň předvede ve všech třech chodech a rozhodčí na závodech hodnotí ochotu koně spolupracovat s jezdcem, koníkovy reakce na překážky a ladnost a jemnost zdolávání překážek. Kůň musí být v harmonii a souhře s jezdcem a musí v něj mít důvěru a odvahu.
Pro úspěch na závodech většina trailových jezdců spoléhá na um a zvládnutí povinných překážek, mezi něž patří couvání, projetí branky a zdolání minimálně čtyř kavalet. Při couvání kůň couvá buď mezi kavaletami nebo mezi kužely. Tyto předměty jsou vždy rozestaveny do tvaru určitého písmene-L,U,V,Z. Každé rozestavění má jistou obtížnost a rozlišení. Při couvání rozhodčí hodnotí především plynulost a výraz koně-jeho ochotu, nenucenost. Samozřejmě velkou roli sehrává i celkový dojem.
Další povinnou překážkou je projetí branky. Způsobů jak ji projet je mnoho, ať už je to couváním, ústupem nebo klasicky popředu. Je zde však několik zásad, které se musí dodržovat při každém způsobu. předně že branku jezdec vždy musí otevírat směrem od sebe. Neexistuje, že by ji otevřel k sobě, to je zásadní věc, na kterou musí každý trailový jezdec pamatovat. Dále je to pravidlo, že v momentě, kdy začnete otevírat branku, nesmíte změnit ruce-tou rukou, kterou branku otevíráte, ji budete i zavírat, po celou dobu průjezdu si ruce nesmíte změnit. Druhá ruka mezitím drží otěže a navádí koně při průjezdu správným směrem. S postupem času a nabíjení zkušeností se piluje rychlost a elegance průjezdu, které taky hrají často svou roli.
Poslední z povinných překážek, které kůň s jezdcem musí na trati zdolat, je přejetí alespoň čtyř kavalet. Tato překážka má mnoho tváří a dá se postavit mnoha způsoby. Nejjednodušší postavení kavalet má klasická jednoduchá přímka. Mezi těžší kombinace rozestavění patří způsob cik-cak a rozestavění do půlkruhu. Vzdálenosti kavalet se liší chodem, ve kterém kavalety překonáváme a velikostí a typem koně, který kavalety překonává. Téměř každý kůň má své vlastní vzdálenosti kavalet, které lze během výcviku snadno zjistit.
Dále k trase Trailu patří, jak jsem už říkala, volitelné překážky. Volitelných překážek je celá škála a rozhodně je nevypíšu všechny. Pro příklad uvádím oblečení a svlečení kabátu, slalom z kuželů, obrat koně ve čtverci, přechod dřevěného můstku, nízký přejezd přes pokácené stromy, projetí potoka, boční chod nad překážkou a řada dalších překážek, s nimiž se jezdec může ať už na ranči nebo ve volné přírodě setkat.
Trail riding se hodnotí bodovým systémem. Body se přidělují za každé překonání překážky, zároveň však na každé překážce čeká penalizace trestnými body.
Po ukončení trailového závodu jsou vyvěšeny výsledky jak bodového ohodnocení vašich soupeřů tak vašeho vlastního ohodnocení. Vidíte zde veškeré ztráty svých bodů a veškeré body získané, můžete se poučit, co přesně se rozhodčím nelíbilo na vašem výstupu a co ano.
Z pravidla platí, že většina westernových jezdců je ochotna pomoci nezkušenějším, alespoň já jsem měla to štěstí setkat se se samými ochotnými koňáky. Proto zahoďte veškerý stud a dodejte si odvahu a požádejte je určitě o pomoc. Přeju všem hodně štěstí a doufám, že jste se alespoň trochu poučili a dozvěděli se něco málo nového :o).

ZDROJ: http://konici.ufonek.net